fbpx

Tuky v potravinách vs. tuky v těle

Mnozí z nás nemají přesnou představu o tom, jaký je rozdíl mezi významy při užívání pojmu „tuk/tuky“. O tucích se totiž bavíme v souvislosti se stravou, také slýcháme i slovní spojení „krevní tuky“ (přesněji lipidy) nebo „tělesný tuk“. A aby toho nebylo málo, tak tento tělesný tuk ještě můžeme rozdělit na „podkožní“ a „viscerální“ tuk.

Tuky ve stravě

Stravu přijímáme formou potravin a pokrmů. Laik si například pod svým oblíbeným jídlem představí složení spíše z hlediska potravin, nikoliv však už z hlediska chemického složení. Pro někoho je tedy palačinka směs mléka, mouky a vajíčka, pro jiného směs živin, to znamená bílkovin, tuků, sacharidů (a také vody, vitamínů, minerálních látek, stopových prvků…), záleží na úhlu pohledu, pod kterým se na složení stravy díváme.

Z hlediska chemického složení jsou tuky neboli lipidy ve stravě organické sloučeniny málo rozpustné ve vodě. Tuky jsou nejenergetičtější živinou ze všech (1g tuku = 9kcal/38kJ) a nutné k životu například pro stavbu buněčných membrán, pro rozpustnost a vstřebání vitamínů A, D, E, K či pro tvorbu enzymů a hormonů. Na druhou stranu bychom to s tuky ve stravě neměli přehánět, neboť pokud nejsou tuky tělem spotřebovány a jsou v organismu v nadbytku, mají tyto tuky schopnost se ukládat do zásoby, do tzv. tělesného tuku.

Pokud se vrátíme k tukům, které přijímáme ze stravy, tak tyto tuky dělíme na dva základní typy dle jejich původu na tuky živočišné a rostlinné.

  • živočišné = maso, ryby, mořské plody, vejce, uzeniny, máslo, sádlo, lůj, mléčný tuk (mléko, mléčné výrobky, sýry)
  • rostlinné = oleje (olivový, slunečnicový, lněný, řepkový…), ořechy, semínka, avokádo

Více o těchto tucích a jejich doporučení pro zdravou formu stravování si přečtěte v článku Tuky v potravinách.

Tuk tělesný

Jak již bylo výše zmíněno, tělesný tuk je pro člověka nepostradatelný – našim cílem by nemělo být přání se ho zcela zbavit, ale mít jej v normě s ohledem na individuální vlastnosti každého jedince. Obecná norma pro tělesný tuk u žen se pohybuje okolo 20-30% a u mužů mezi 10-20%. Tuk podkožní je ten tuk, který se nám ukládá pod kůži, kdy vrstva podkožního tuku není neměnná a v našich silách a moci je tuto podkožní vrstvu tuku regulovat stravou, pohybovou aktivitou, mírou stresu, mentálním nastavením a dalšími faktory. Do jisté míry nám do regulace tukové tkáně zasahují faktory neovlivnitelné – například věk či naše vrozené dispozice k rozložení a místům ukládání tuku. V souvislosti s naším zdravím, především ve vztahu mezi množstvím tukové tkáně a rizikem vzniku cukrovky, rakoviny či srdečně-cévních onemocnění, není vrstva podkožního tuku tak zásadní jako tuk tzv. viscerální, který se nachází mezi orgány dutiny břišní. Tento tuk není na jednu stranu tolik okem viditelný, ale právě proto, že se shromažďuje do míst mezi důležitými orgány, je o to nebezpečnější pro riziko vzniku zmíněných onemocnění.

Upozorním ještě na jednu věc – množství tuku tělesného není závislé jen na příjmech tuků z jídla, ale jak už bylo zmíněno, navyšování množství tělesného tuku je multifaktoriální záležitostí; kombinace našeho životního stylu, věku, vrozených dispozic, případných probíhajících onemocnění, hormonálních změn či vlivu léků apod.

„Krevní tuky“

A nakonec za krevní tuky (neboli lépe krevní lipidy) označujeme lipidy, které jsou součástí naší krve a jsou také z krve zjistitelné po odebrání jejího vzorku. Krevním lipidem je hladina celkového cholesterolu, ale také poměr tzv. HDL a LDL cholesterolu nebo také hladina tzv. triacylglycerolů (triglyceridů). Vyšší hladina triglyceridů, celkového cholesterolu, LDL a naopak snížená hladina HDL může mít spojitost s výskytem srdečně-cévních onemocnění (aterosklerózy, infarktu myokardu, mozkové mrtvice…). Tyto krevní lipidy opět můžeme do jisté míry ovlivnit naším životním stylem a často i mírou tělesného tuku, především toho viscerálního. Neplatí to ovšem za každou cenu, neboť i lidé štíhlí či dbající na zdravý životní styl mohou mít některé tyto krevní lipidy zvýšené často na základě vrozených dispozic či specifických metabolických poruch. Rozhodně to není pravidlo, ale je pravda, že souvislost mezi vyváženým příjmem tuků ve stravě (ještě s převahou rostlinných tuků nad živočišnými), optimálním množstvím tělesného tuku a hladinou krevních lipidů tu do značné míry je.

Líbil se Vám tento článek? Dejte nám Like na našem Facebooku a sledujte nás na Instagramu ať Vám neuniknou žádné novinky v našem začínajícím projektu 🙂

Článek vznikl ve spolupráci s nutriční terapeutkou Bc. Martinou Korejčkovou, DiS.


Napište komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

© 2019 ZjisteteCoJite.cz